Jak zvěšinec vypadá

Zvěšinec je trvalka, někdy i jednoletá bylina, dorůstající délky 10 až 40 cm, poléhavá nebo převislá, dokáže růst i na kolmých zídkách. Má tenký stonek, řapíkaté listy, květy vyrůstají jednotlivé na dlouhých stopkách v paždích listů a jsou fialové až lila, na spodním pysku jsou dvě žluté skvrnky. Kvete od června do září.

Odkud pochází

Zvěšinec je původní v celé jižní Evropě, odkud se rozšířil po Evropě kromě Skandinávie. Dále se šířil i do severní Afriky, Asie a dokonce do Severní a Jižní Ameriky.

Jak zvěšinec pěstovat

Zvěšinec můžete pěstovat na skalce, suché zídce a téměř nic nepotřebuje. Má raději vápenitou půdu, suchou, s občasnou vláhou, a slunné stanoviště. Zajímavé je, že roste i na kolmých površích – tedy třeba na zídce, a aby se mohl i na této zídce rozmnožovat, stopky se zrajícími semeny se kroutí směrem od světla do štěrbin, kde vypadávají a klíčí. Další možností rozšiřování semen jsou i mravenci, kteří je roznášejí, nebo vítr.

Pěstování na skalce

Na skalku si zvěšinec zasaďte, pokud ji máte opravdu suchou, vápenitou a otočenou na slunce. Jinak se mu dařit nebude.

Jak vypadají netřesky

Netřesky (Sempervivum) musíme odlišovat od netřeskovců (Jovibarba), které jsou jim velmi podobné. Netřesky patří mezi sukulenty s tlustými listy, a proto se čeledi, do které jsou řazeny, říká tlusticovité. Jedná se o rostliny víceleté, které však odumírají, jakmile odkvetou. Mezitím ale vytvoří nové růžice, kterými se množí.

Jaké stanoviště potřebují

Netřesk potřebuje slunné stanoviště a chudou, nejlépe písčitou nebo štěrkovou půdu. Proto výborně poroste na skalce, na písčitých cestičkách, na střechách, ale i v nádobách. Netřesk si v přírodě vybírá místa, kde neroste nic jiného. To si pamatujte zejména při vysazování netřesku na skalku, kde budou i jiné rostliny – netřesk si totiž neporadí s konkurencí ostatních rostlin, a tak by jej všechny invazivní rostliny zahubily.

Další péče

Další péči netřesk téměř nepotřebuje. Občas mu dopřejte zálivku, stejně jako ostatním skalničkám. Zálivka je třeba v suchých dnech a je lepší zalít jej méně často a hojně. Co se týče přihnojování, pak netřesk vysazený do nové skalky, nebude potřebovat přihnojit, zatímco dlouho rostoucí netřesk na jakémkoliv místě ocení přihnojení na jaře – nejlépe rozpuštěných organickým hnojivem určeným pro netřesky.

Přezimování

Netřesk v pohodě přezimuje při jakémkoliv počasí, i při holomrazech. Nepotřebuje přikrývat. Zajímavé je, že jako jedna z mála rostlin přezimuje i v nádobách.

Kultivary

Mezi netřesky je spousta kultivarů s různými vlastnostmi, vybarvením listů, zbarvením květů apod. Netřesk střešní/zední (Sempervivum tectorum) dorůstá výšky 15 až 50 cm, listy má masité, v listové růžici, i na květním stonku. Barva listů je modrozelená, špičky jsou načervenalé. Květy vyrůstají v hustých koncových svazečcích, jsou světle růžové až červené, 2 až 3 cm velké. Roste přirozeně na skalách, zídkách, vysazován byl odpradávna na střechy, protože se věřilo, že funguje jako hromosvod.

Netřesk brvitý (Sempervivum ciliosum) je zajímavým kultivarem pocházejícím z oblasti Bulharska, Řecka, Albánie a Makedonie. Má šedozelené špičaté listy a kvete žlutými kvítky.

Netřesk Wulfenův (Sempervivum wulfenii) pochází i Alp z vyšší nadmořské výšky. Podlouhlé listy jsou šedozelené nebo modrozelené a květy má žluté.

Netřesk pavučinatý (Sempervivum arachnoideum) je asi nejkrásnějším druhem netřesků. Tvoří kulovité růžice, které jsou jakoby povlečeny pavučinkou. Kvete růžovými kvítky, ale můžete narazit i na kultivary kvetoucí červeně, purpurově, karmínově…

Netřesky můžete na skalce libovolně kombinovat, za předpokladu, že jim necháte dostatek volného místa k rozrůstání.

Jak vypadá

Lomikámen (Saxifraga) je nenápadná trvalka s drobnými květy, které mohou mít různé barvy (bílé, žluté, růžové, s tečkami apod.) Jmenuje se lomikámen, protože opravdu svými kořeny dokáže „lámat kámen“, proto se také usídluje na kamenitých podložích. Je tedy pro skalku jako dělaný.

Jak se pěstuje

Lomikámen potřebuje plné slunce nebo polostín, propustnou a humózní půdu. Jen některé druhy (např. lomikámen okrouhlolistý) mají rády větší vlhkost. Na to dávejte pozor při výběru, abyste jej nezasadili na nevhodné místo. Ale třeba právě lomikámen okrouhlolistý bude vhodnou kytičkou do skalky přestavující přechod k mokřadnímu jezírku.

Lomikámen hvězdicovitý (Saxifraga stellaris) má poměrně velké květy uspořádané do pěticípé hvězdy a kvete bíle. Lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata) má drobné bílé květy a roste i volně po celé Evropě. Lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata) miluje vápenité půdy, roste i volně v ČR, ale je chráněný. Lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactilytes) má rád písčitou půdu, roste po celé Evropě, květy má drobné a bílé. Lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea) je ozdobný svými listy, kterými vytváří listovou růžici. Lomikámen korovitý (Saxifraga crustata) má tmavě zelené listy, které jsou po okrajích vápnitě inkrustované (tzn. vylučuje vápník na listech, působí to velmi zajímavě a ozdobně).

Kdy začít

S tvorbou či obnovou skalky je potřeba začít velmi brzy na jaře, kdy nejsou žádné jiné zahradní práce. Ideální je březen nebo přelom března či dubna. Řiďte se podle počasí, důležité je, že již nesmí mrznout. Pro přípravu skalky nevadí pozdější mrazíky, ale s výsadbou rostlin raději vyčkejte alespoň na konec dubna.

K čemu je dobrá skalka

Skalku můžete vybudovat téměř kdekoliv a výhodou je i její jakákoliv velikost. Ovšem pro zahradu s vyvýšeninami, schody a podobnými terénními nerovnostmi je skalka přímo požehnáním. Nemáte-li vhodný kopec, pak si jej můžete také sami vytvořit – z kamínků, větších kamenů a štěrku.

Z čeho skalku vytvořit

Základem budou ony kameny, říční kameny, písek, štěrk, ale v takovém prostředí by skalničky nerostly. Zeminu, kterou budete pokládat na kameny, obohaťte o rašelinu, kompost, uleželý chlévský hnůj, můžete přidat i kostní moučku (cca 100 g na každý 1 m²) nebo draselné hnojivo (zde stačí 20 g na 1 m²). Díky tomu budou mít nově zasazené rostliny živiny dlouhodobě a vy je nebudete muset první rok vůbec přihnojovat.

Kameny na ozdobu

Kameny, které použijete na ozdobu skalky, by z ní měly jakoby vyčnívat. Použít můžete větší kameny, nejlépe z pískovce, vápence, křemene nebo žuly. Kameny také můžete uspořádat do skupin, nebo dokonce do obrazců.

Propustnost

Skalničky jsou většinou rostliny, které potřebují spíše suchou půdu, většina z nich jsou totiž původní druhy v horských oblastech. Proto by jim nedělala dobře stojatá voda. Zemina musí být propustná a spodní kamínky či štěrk umožňují, aby přebytečná voda odtekla.

Sázení

V dubnu nebo v půli května bude ten správný čas na vysazování skalniček. Dbejte na to, jak velkou skalku máte. Do malé skalky jsou vhodné menší a nižší druhy, do velké skalky můžete kombinovat vysoké druhy s nízkými tak, aby vysoké rostliny byly spíše vzadu nebo nahoře, nízké druhy vepředu nebo dole. Dále je také potřeba zvážit druhy rostliny podle toho, aby skalka kvetla od jara do podzimu. Na jarní kvetení se budou hodit cibuloviny (nízké tulipány, narcisy), k letnímu kvetení jsou nejvhodnější trvalky a na podzim pokvetou podzimní druhy (nízké chryzantémy, astry či jiřinky). Mezi kvetoucí rostliny je vhodné zasadit rostliny ozdobné svými listy (netřesky, trávy). Konkrétní rostliny, způsob jejich pěstování i bližší popis vám přineseme v jednotlivých článcích.

Speciální skalky

Speciálními skalkami máme na mysli skalky, které vytváření přechod mezi jednotlivými částmi vaší zahrady. Jedná se například o skalku tvořící přechod mezi zahradou a mokřadním jezírkem. Skalka vytvoří předěl, díky kterému se vlhko ze zahradního jezírka nedostane do zahrady k rostlinám, jež nemají trvalé přemokření rády.

Další možností je vytvořit skalku tam, kde vaše zahrada přechází do zahrádky vřesovištního typu, tedy zase naopak suššího typu zahrady, kde bude navíc spíše kyselá půda. Skalka zase přirozeně obě prostředí oddělí.

A konečně schody: máte svažitý terén na zahradě a potřebujete tam umístit schody? Ideálním postranním prvkem podél schodů bude zase skalka, která vytvoří dojem autentičnosti a přirozenosti.

Jak kamejka vypadá

Kamejka (Lithospermum) patří do čeledi brutnákovitých a má několik druhů, ale všechny dorůstají maximálně 60 cm výšky nebo spíše délky, protože se jedná o plazivé rostliny. Stonky přiléhají k zemi a samy zakořeňují. Rostlinka se tak dobře rozrůstá a tvoří koberce. Je však třeba trochu ji usměrňovat zastřihováním, aby nedošlo k vyholování od středu. Listy má střídavé, květy krátce stopkaté po 2 až 12 ve vijanech, temně modré.

Jak kamejku pěstovat

Ve volné přírodě se vyskytuje například kamejka modronachová, která potřebuje teplejší stanoviště. Dále musí mít propustnou půdu, aby kořeny nestály ve stojaté vodě a nezahnívaly. Naopak dobře snesou sucho, protože jejich tučné listy v sobě dokážou zadržovat vodu. Vyhovuje jim spíše slunné stanoviště, maximálně polostín. Jsou plně mrazuvzdorné do -27 °C.

Kde kamejky pěstovat

Kamejky se výborně hodí na skalku, mohou růst i v suchých zídkách, ale také v nádobách nebo třeba na vyvýšených záhonech. Pěstujte je všude tam, kde potřebujete půdopokryvné rostliny.

Kultivary

Kamejka lékařská (Lithospermum officinale) je rostlina spíše léčivá a užitková než skalničková, ale mohla by být zajímavým doplňkem pro ostatní kamejky. Z této rostliny se používal kořen jako červené barvivo a také jako léčivý prostředek proti močovým kamenům a ze sušených listů se dělával čaj proti horečce, srdečním potížím a nemocem štítné žlázy. Kvete žlutě.

Kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum) byla již zmíněna výše, je to rostlinka z našich lesů spíše teplejších oblastí. Z přírody si ji však nepřinášejte a kupte raději v ověřeném zahradnictví. Kvete v květnu a červnu a přilákává na zahradu hmyz, který ji opyluje.

Kamejka větvená (Lithodora diffusa) je zajímavým druhem pocházejícím z jižní Evropy. Vytváří polokeř, který dorůstá až 60 cm, hodí se výborně do skalek, zahrádek i nádob. Kvete modře, ale bylo vyšlechtěno i mnoho kultivarů s jinými barvami květů – např. Lithodora diffusa „Alba“ má květy bílé, nebo Lithodora diffusa „Star“ má modré květy s bílým okrajem.

Jak vypadá

Protěž (Gnaphalium) získala své latinské jméno od slova řeckého pojmenování pro plsť či srst, protože většina druhů je jemně chlupatých. Zajímavé je také to, že některé protěže jsou jednoleté, jiné dvouleté a další zase vytrvalé. Některé mohou dokonce tvořit keříky. Mívají jednoduchou lodyhu, střídavé listy a různá květenství (lata, klas, hrozen). Květy jsou nenápadné, žlutavé nebo světle hnědé. Vykvétá obvykle od července do září.

Jak protěž pěstovat

Protěž potřebuje ke svému růstu vlhčí půdu i prostředí. Proto se na skalce pěstuje jen v tom případě, že jí takové prostředí dokážeme zajistit (a zároveň nezahubit ostatní rostliny). Nejlepším místem bude skalka umístěná jako přechodný typ mezi zahrádkou a mokřadem – a protěž vysadíme na stranu otočenou k mokřadu. Zvládne plné slunce i polostín, jelikož jejím původním domovem jsou jak lesy, tak louky.

Kultivary

Protěž lesní (Gnaphalium sylvaticum) je 10 až 50 cm vysoká, stonek má vzpřímený, nevětvený, šedoplstnatě oděný, listy střídavé, kopinaté, úbory květů jsou v paždí horních lodyžních listů, kvetou žlutavě hnědě od července do září.

Protěž norská (Gnaphalium norvegicum) je původní český druh rostoucí zejména na horách. Jedná se o chladnomilný druh (což musíte také brát v patrnost, pokud si ji chcete vysadit na skalku) – poroste vám dobře ve vyšších nadmořských výškách. Je vytrvalá, až 50 cm vysoká, šedoplstnatá a kvete žlutými kvítky.

Protěž nízká (Gnaphalium supinum) u nás roste pouze v Krkonoších a je ohroženým druhem. Je rovněž chladnomilná, takže pokud ji seženete v zahradnictví, pak se bude hodit do skalek umístěných ve vyšších polohách. Dorůstá výšky pouze 10 cm, má plazivý oddenek, kvete hnědými kvítky v červenci až září a jako plod má ochmýřenou nažku.

Protěž bažinná (Gnaphalium uliginosum) je vlhkomilná protěž běžně rostoucí v našich krajích. Je jednoletá, dorůstá výšky 20 až 30 cm a kvete žlutobílými květy. Hojně zplaňuje. Za několik let vám obroste celý břeh zahradního jezírka.

Protěž žlutobílá (Pseudognaphalium luteoalbum) je kriticky ohrožená jednoletá bylinka dorůstající 10 až 60 cm. Kvete žlutobílými květy, bude se dobře vyjímat ve skalce, která končí u zahradního jezírka.

Jak rostlina vypadá

Šater latnatý (Gypsophila paniculata) je trvalka, která může dorůstat až 50 cm i více výšky. Ovšem existují kultivary nižší, které se spíše hodí na skalku (například Gypsophila cerastioides). Lodyhy jsou rozvětvené a hustě olistěné. Květenstvím je bohatě rozvětvená lata vidlanů. Kvete bíle.

Odkud pochází

Šater latnatý je původní od Evropy po východní Asii. Nízká varianta Gypsophila cerastioides pochází z Himalájí.

Rozmnožování

Šater se vám rozmnoží sám, pokud necháte květy uzrát až do semen. Jinak jej na jaře můžete množit dělením trsů.

Pěstování

Pěstování je nenáročné, nepotřebuje zálivku, snese i dlouhodobé sucho. Na skalce udělá mnoho parády, nejprve listy, které jsou opravdu bohaté, při vykvetení i drobnými kvítky. Větší varianty se hodí do větších skalek, spíše do pozadí, menší varianty jsou pak vhodné do všech skalek. Ideální je umístit je mezi květiny s velkými květy.

Použití

Květenství se používá do ozdobných kytic i vazeb, a to jak čerstvé, tak sušené. Nejlépe vynikne mezi jednobarevnými květy růží nebo gerber.

Jak vypadá koniklec

Koniklec jarní (Pulsatilla vernalis) je rostlinka původně z volné přírody, stejně jako například koniklec německý (Pulsatilla vulgaris). Jsou však oba chráněné, takže je určitě nevyrývejte někde v lese, ale spokojte se s nabídkou zahradnictví. Koneckonců zde najdete i kultivary, které budou kvést nikoliv jen modře nebo fialově jako druhy původní, ale také červeně, bíle nebo růžově. Všechny barvy se dají dobře kombinovat. Okrasné jsou i po odkvetení, pak mají ochmýřenou čnělku.

Jak o koniklec pečovat

Koniklec je klasickou skalničkou, neboť potřebuje slunné místo, propustnou půdu, nejlépe vápenitou nebo se štěrkovým podkladem. Jediné, co koniklec nesnáší, je přesazování, a tak si dobře rozmyslete místo, kam jej vysadíte. Obecně platí, že se hodí do menších i větších skalek do předních míst, aby vynikl, a kolem něj spíše než jiné kvetoucí rostliny zasaďte trávy, nebo nasypte kamínky či oblázky.

Kultivary

Krásným kultivarem je koniklec Hallerův (Pulsatilla halleri), který má tmavě fialové květy se žlutým středem. Kvete téměř celoročně, protože květy se rozvíjejí postupně. Koniklec luční (Pulsatilla pratensis) také patří k původním přírodním druhům. Je celý bíle ochmýřený, kvete tmavě fialově v měsících březnu až květnu. Koniklec albánský (Pulsatilla albana) udělá radost všem, kteří mají rádi žlutou barvu. Má rád slunce nebo polostín a kvete v dubnu až květnu.

Jak rostlina vypadá

Kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) patří do čeledi hvězdnicovité. Dorůstá výšky pouze 10 až 20 cm, hodí se tedy i do velmi malých skalek. Stonek je šedohnědě plstnatý, listy zespodu také plstnaté, květní úbory jsou hlávkovité – samčí květy bývají nejčastěji bílé, růžové nebo načervenalé, samičí květy červené či červenofialové. Kvete v květnu až červnu, v teplejších oblastech až do července. Rostlina vytváří přízemní růžice, ze kterých vybíhají plazivé kořenící výběžky – rozrůstá se tedy sama a časem tvoří na skalce či zahradě stříbřité koberečky.

Jak rostlinu pěstovat

Tato skalnička vyžaduje kyselé půdy, bude se tedy hodit na skalku k rostlinách se stejnými požadavky, nejlépe vynikne s vřesy a vřesovci. Potřebuje humózní a propustnou půdu, plné slunce a sucho.

Kde se dá pěstovat

Kromě skalek můžete kociánek pěstovat i v nádobách, truhlících apod. Výhodou je, že i když na něj zapomenete a nezalijete ho, kociánek nejen vydrží sucho, ale i pokvete.

Ve volné přírodě

V přírodě se kociánek přirozeně vyskytuje, roste například v borových lesích, na vřesovištích a chudých loukách, ale je silně ohrožený a chráněný. Proto jej určitě nepřinášejte z přírody, ale zakupte ho v ověřeném zahradnictví.

Léčivé účinky

Kociánek byl odpradávna považován za léčivku, v lidovém léčitelství se doporučuje jako prostředek na nachlazení, potíže s játry či žlučníkem anebo při průjmech. Dnes se sušené květové úbory používají spíše na ozdobu čajových směsí, bez nějakého léčivého účinku.

Jak vypadají

Plamenky jsou výrazné malými květy, které při plném vykvetení dokonce zastiňují listy. Jsou to půdopokryvné rostliny, které vytvářejí husté koberce. Jsou tedy vhodné zejména na větší skalky. Kvítky bývají růžové, červené, fialové, karmínové i bílé.

Jak je pěstovat

Výhodou plamenek je to, že je můžete vysazovat i při plném květu a ony se dobře chytnou. Rozmnožují se téměř samy (semeny), nebo je můžete na jaře namnožit dělením. Potřebují slunné místo a propustnou půdu. Některé druhy vykvetou ještě jednou po odřezání květů. A dobrou zprávou pro všechny pěstitele je to, že jsou odolné jak vůči chorobám, tak vůči škůdcům.

Kultivary

Plamenka písečná (Phlox bifida) má drobné světle fialové květy a vytváří vyšší trsy. Naproti tomu plamenka Drummondova (Phlox drummondii) má dvoubarevné květy s bílým středem a fialovým okrajem. Plamenka latnatá (Phlox paniculata) má světle fialové květy uspořádané do laty a hodí se spíše do větších skalek nebo jako trvalka do trvalkových záhonů. Plamenka sněžná (Phlox nivalis) má jemné bílé kvítky a tvoří koberce. A plamenka šídlovitá (Phlox subulata) má růžové samostatné kvítky.